ViniumTeam

Na království písku, mořem a zemskou přitažlivostí stlačeného. Není barvy, kterou by nemohl mít písek Jetřichovických stěn. Od černé, pokryté stářím, po zářivě bílou na odlomených stěnách. Mezi tím žluť a oranž lišejníků, červeň a hněď železných růží, zeleň mechových prvoklíčků. Brunátně fialová barva vlhkých průrev. Písek všude. Usínáš-li za tiché noci pod převisem, slyšíš, jak z čela stěn jemně prší písek, jakoby kdosi zlehka našlapoval nocí. Písek se sype do suchého bukového listí. To hlodá čas a pojídá skály........
M.Nevrlý


Snad mě pan profesor Nevrlý promine, že jsem si na úvod dovolil citovat z jeho díla " Chvály Zadní země" . Než se ovšem tyto texty o překrásné krajině Labských pískovců dočkaly knižního vydání (doplněné fotografiemi Vladimíra Šírla) v roce 2002, prošel tento kraj velkými změnami. Dne 1.1.2000 nabyl účinnosti zákon o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko. Mnohé z toho, co je popisováno v knize, již není bohužel pravdou. Díky " systematické" práci zaměstnanců parku zanikly trampské kempy Zpívající údolí, Březňák, Starý camp, Malý netopýří převis, dívčí kemp " Slepičák" se studánkou Filoménou, Reelfoot, Ztracenej, Pastorka, Camp Elio, Tiché údolí, Mrtvé údolí a mnohé další. Mezi posledními " padlo" kultovní Memento Mori, s  deseti křesly kolem táborového kruhu. Ve jménu ochrany přírody byli paradoxně nejvíce postiženi ti, kteří se s ní nejvíce snažili splynout, ti kteří jí nikdy neublížili.

                                                       

                                                         

Březňák s již úředním rozhodnutím o odstranění stavby           Memento Mori......už jen vzpomínka